Štěně a socializace

Socializace štěňat u chovatele: je socializace jen zvyknutí na jiné psy? 

Často slýcháme větu "Hlavně, ať je štěně socializované". A je skvělé, že to lidé řeší. Jen je potřeba říct jednu důležitou věc: Socializace není jen to, že je štěně mezi jinými psy. To je jen malý dílek skládačky.

Skutečná socializace je cílené a bezpečné učení štěněte, že svět je v pořádku – a že různé situace zvládne s klidem. Jak to vypadá v praxi v domácím chovu (realita, ne teorie) 

Úplně na začátku jsou štěňátka v bedýnce (kdy jsou slepá a hluchá). Jakmile povyrostou, přechází do ohrádky a postupně, jak jsou větší a stabilní, se volně pohybují po bytě. Ohrádka pak dává smysl hlavně na noc nebo ve chvíli, kdy chovatel není doma – jako bezpečnostní režim, ne jako "životní prostor". Dobrá socializace se tedy nedělá tím, že jsou štěňata zavřená, ale tím, že žijí běžný život v domácnosti a získávají správné zkušenosti. 

Co se pod "socializací u chovatele" myslí, když se dělá kvalitně

1) Lidé a manipulace

Kontakt s různými lidmi (muži/ženy, různé hlasy, různé tempo) jemná manipulace: tlapky, uši, tlamička, kartáč, otírání, kontrola srsti. Štěně se učí, že dotek není hrozba (základ pro veterinu i grooming)

2) Domácí prostředí a běžné zvuky

Vysavač, fén, zvonek, televize, kuchyňské zvuky, padání věcí

Cílem je klidná reakce: "Děje se něco, ale nic hrozného"

3) Povrchy a prostor

Dlažba, koberec, lino, rohožka, práh, různé povrchy v bytě - jistota v pohybu a lepší koordinace

4) Hygienické návyky a režim

První základy čistotnosti (úměrně věku) rytmus dne: krmení, spánek, aktivita, klid

5) Zvykání na péči a transport

Přepravka/auto, krátké přejezdy - zvykání na běžnou manipulaci podobnou veterině (stůl, prohlídka, doteky). U plemen se srstí i příprava na grooming (kartáč, fén, stříhání okolo očí apod.)

Důležité upřesnění: "separace" vs. "nácvik samoty"

Férově: dlouhou samotu (jako když nový majitel odejde do práce) u chovatele natrénovat nejde – a u malých štěňat by to ani nebylo vhodné. Co ale chovatel reálně dává do základu (a dává to smysl) je: bezstresové fungování v režimu vrhu (spánek/aktivita/krmení)

Situace, kdy štěně krátce řeší věci samo, i když je celý vrh volně po bytě (např. chvíle klidu, když ostatní spí, individuální péče, prohlídka, česání, veterinární "manipulace") To nejsou "tréninky samoty", ale zvykání na běžné situace, které budou v životě pravidelně přicházet. Skutečný nácvik delší samoty je pak vždy hlavně práce nového majitele po příchodu domů.

A co pachy? Ano – i to je socializace

Pachy jsou pro psa zásadní informace. Nový pach může být pro štěně stejně silný podnět jako hlasitý zvuk. Správně vedené zvykání na pachy zvyšuje sebejistotu a učí štěně pracovat s novotou v klidu. 

Jak to může probíhat bezpečně:"Nový pach = klid + něco příjemného" (krátce, bez tlaku, a pak odměna/hra/mazlení)

Pachy prostředí: domácnost, prádlo, botník, kuchyň, auto… (pasivně, přirozeně)

Pachový "bufet" na pár minut: několik bezpečných pachů odděleně, štěně si samo vybere tempo (např. kousek látky z auta, listí/mech z čistého prostředí, "pach návštěvy" na šále)

Co určitě nedělat: esenciální oleje/aromaterapie pro štěňata a vystavování silné chemii (parfémy, dezinfekce, rozpouštědla).

A co jiní psi?

Kontakt s mámou a sourozenci je důležitý (komunikace, hranice), ale "socializace na psy" není totéž, co socializace na svět. Cílem není, aby štěně milovalo všechny psy, ale aby bylo sebejisté, čitelné a zvládalo situace s klidem. 

Proč na tom záleží? Štěně, které má dobrý start u chovatele, mívá: nižší lekavost, lepší toleranci manipulace (veterina, grooming, péče doma), snazší adaptaci v nové rodině, menší riziko stresových reakcí na nové podněty. 

Socializace není jednorázová akce – je to proces. Chovatel položí základ a nový majitel na něj navazuje.